Poté co se vrátila z Portugalska, kde utratila 80% svých příjmů jen za pronájem pokoje, si řekla „a dost“ a postupně svými silami a tím co našla přestavuje starou dřevěnou boudu na ateliér, kde by se dalo postupně i jednoduše bydlet.

Šije oboustranné tašky s výměnnými kryty, které jsou vyrobené ze starých transparentů, které posbírala v ulicích Lisabonu. Předělává věci ze sekáče na nové kousky a snaží se tak ukázat, že není třeba kupovat stále nové věci. Ze zisku z prodaných věcí chce postupně pomáhat těm, kteří touží tvořit, ale nemají takové štěstí jako ona. Jejím dalším snem je dělat jednou pohřební sochy a ukázat lidem, že smrtí to rozhodně nekončí!

Bouda postavena dědou na nelegálním pozemku, kam „utíkal“ před babičkou dělat si svoje věci, šít boty, opravovat hodinky, starý rádia a vařit z věcí, které vypěstoval na zahrádce. Boudu postavil ze všeho možnýho, co našel v okolí, nebo byl schopen od někud dovést na svém vozíčku. „Vnitřek jsem si již po vzoru dědy „použij co máš“ zrekonstruovala, že je již možné v boudě přespávat, nicméně do boudy začalo zatýkat a na střechu je již potřeba investice, na kterou jsem krátká.“

Je možný mít vystudovaný IT a místo toho dělat sochy?
Je možný mít ateliér + kde bydlet a neplatit přitom nájem?
Je možný dělat, co mě baví a přitom pomáhat ostatním?

„To jsou věci, o které se snažím, a které mě naplňují. Pomozte mi se střechnou a uvidíme, kam to povede:)“